Zklidnit se, zpomalit, dělat věci s rozmyslem

Předem moc děkuji za první dopis, který mi přišel do Francie. Velmi mě potěšil, Péti. Pro ostatní: nenechte se odradit tím, že už nebudete první. Vejskat budu i u druhého, třetího, patnáctého či pětapadesátého dopisu:).

                Dlouhou dobu jsem žila „v letu“. Dvě školy, k tomu práce, rodina, hora přátel, kterým jsem se chtěla věnovat, spousta zájmů, kupa věcí, které jsem chtěla vyzkoušet. Výsledek? Dokonalá uhoněnost a pocit, že přes veškerou mou snahu vlastně nic nedělám pořádně a tak taky nic kloudného neumím.

                Francie mě donutila se zastavit. Když neumíte mluvit řečí, která vás obklopuje, zkrátka a jednoduše nemáte na vybranou. I tady jsem na začátku byl zbrklá. Rozčilovalo mě, že hned nerozumím, že nejsem schopná hned odpovědět na položenou otázku. Mluvila jsem bez rozmyslu, často bez toho, abych si dopředu urovnala, co vlastně chci říct. Má francouzština se té opravdové francouzštině podobala jen málo. Abyste mi dobře rozuměli, i když člověk umí jen malinko, může mluvit správně. Ne tak já. Aaaa tak jsem si řekla dost. Zpomalila jsem. Mluvím velmi zvolna, ale soustředěně, hledám a nacházím. Ne vždy, ale obecně se spíš daří, než nedaří. Přestala jsem zápasit a to je vždycky dobře, silou toho člověk mnoho nezmůže.

                Začínám si s Francouzštinou hrát. I opravdu malá slovní zásoba stačí k tomu, aby člověk vyjádřil hrozně moc. Je jen třeba přijmout to, že holt nějakou dobu nebudu schopná přesně přeložit to, co mi běží hlavou v češtině. Je to o hledání synonym, metafor, o vizualizaci, pantomimě, o asociacích. Je to o pokoře a trpělivosti.

                Zvolnila jsem i v jiných směrech, jak jsem naznačila dříve. Můj svět je malý, prostý. Snažím se mluvit, studuju si, s počítačem, s knihami, s televizí a rádiem, učím se vařit (jak já bývala zbrklá v kuchyni, haha, zdravím do Krkonoš:)), chodím běhat, trochu fotím, píšu a přemítám. Vábí mě dálky, ale ještě chvilku tu setrvám v poklidu. Často opravdu méně znamená více.