úterý 4. března 2014

Proč ta holka přestala psát?


 
                   Zamilovala se. A svět se jí, jak to tak bývá, převrátil naruby. Šílenství zvané láska stále ještě trvá, ale o slovo se začíná hlásit i mé staré já, které miluje psaní a čtení (méně už počítání), které potřebuje pohyb a procházky na čerstvém vzduchu.

                   Je vtipný, jak na sebe člověk na počátku vztahu zapomíná. Chtěl by každý volný moment věnovat tomu, který mu kráčí po boku. A pak najednou zjistí, že na blogu nový text nepřibyl už více jak měsíc, že v doručené poště čekají na odpověď maily z doby před Vánoci, a že na horolezecké stěně zdaleka není tak jistý, jako býval:)..

                   Nu, největší novinka posledních měsíců je zřejmá. Krom toho mám za sebou krásný víkend v Paříži. Hudební. S Maďarkou Judit jsme si vyslechly skvělý bluesový koncert, soulovýho mága a poslední večer pravý pařížský hospodský šanson. Atmosféra byla nakonec podobná jako v českých hospodách, kde se sem tam rozezní hlaholivé pění s kytarou. Ale v Paříži, zdálo se mi, se lidé méně bojí zpívat. A zpívají všichni. A přitom tančí. Leckdy velmi zhurta. Jo a taky krom kytar hojně využívají tahací harmoniku. Rozhodně častěji než u nás.

                   Co jiného jsme měli na programu? Palačinky, skvělé pařížské bagety a lahodné sýry, Musee d’Orsay – ráj impresionistů, La Defense, Latinskou čtvrť a několikakilometrovou procházku až k Eiffelovce. Nebylo to vůbec špatný. Ale s hudebními zážitky se to nedá srovnat. Taková je pro mě Paříž. Neohromí vnější krásou, okouzlí však svým kulturním životem nebo spíš vřením.

                   Hm. A taky jsme s prací byli v Pyrenejích. Minulý týden. Pět dní a nocí v luxusním hotelu, tři dny lyžování, poslední den lázně. Nezní to báječně? Byl to jeden z nejnáročnějších týdnů, které mám za sebou. Děťátka, které teď máme v domově, jsou řekněme speciální. Ne všichni, jen jedna skupinka, ale to nakonec stačí, aby celková atmosféra byla velmi často pod bodem mrazu.

                   Kolik myslíte, že stojí den lyžování pro jednu osobu ve francouzských Pyrenejích? Víc než 60 euro. A to mluvím jen o permici a půjčení vybavení. Řeč není ani o cestě, ani o bydlení, ani o jídle. Samozřejmost, normálka. Žádné nadšení, žádná vděčnost. Proč nestrávit celý boží den na parkovišti čekáním na těch pár šílenců, co předstírají, že umí lyžovat? A proč se na sebe být milí, když můžeme být neustále a ze všeho otrávení, provokovat se a dělat si naschvály? Lahůdkových pár dní.

                   Jsou to puberťáci, jo. Tyhle věci by mě možná vůbec neměly šokovat, ale já se tomu překvapení prostě nedokážu bránit. Kamarád mi jako výtečnou zbraň proti nepohodě tohoto druhu poradil knižní telefonní seznam. Prý umí být mimořádně úderný. Mno, doufám, že příště bude po ruce.

                   Ale bylo tam i pár příjemných chvil, ne že ne. Poprvé v životě jsem vyzkoušela snowboard. Záda, která jsem si ošklivě pochroumala pádem na hranu prkna, když jsem uklouzla před lanovkou (proč padat tradičně na sjezdovce, když můžu vyděsit mnohem víc lidí před vlekem:)?), mě pobolívají ještě teď, ale ta radost z jízdy a nového, dosud nepoznaného pohybu, bude mít jistojistě mnohem delší trvání. Lázně byly taky úžasné. Ledová  koupel a po ní bazén s horkou vodou, ledová koupel a pak bazén s horkou vodou a znova a znova... Geniální:). Dokonale jsme se tam vyřádili s kluky z Angoly a Bangladéše. Takže bylo i dobře:)..

                   Jinak nám tu už na konci února rozkvetly stromy. Nedivím se tomu však jen já, ale i místní. Letošní zima byla opravdu mimořádně teplá a krátká.

                   S přáteli nadále chodíme zapíjet úspěšný konec pracovního týdne, minulý pátek jsme si udělali poker kontra pizza night, v sobotu jsme byli v místním artovém kině a tento víkend se chystáme na funk a soul.

                   Tip pro budoucí francouzské výlety: pro ty z Vás, kdo máte rádi krémové brie výrazné chuti (ovšem nemluvím o chuti štiplavé), vyzkoušejte sýr, který se jmenuje Brillat Savarin (čti brija savaran:)). Neseženete ho všude, ale rozhodně stojí za shánění:).

                   Příště bych konečně chtěla napsat něco víc o tom, jací jsou vlastně z mého pohledu Francouzi v porovnání s Čechy. Kdybyste vy měli nějaké nápady, něco co by Vás zajímalo, dejte vědět.

                   A přijeďte konečně na návštěvu. Hemží se to tu Španěly, Řeky a Maďary a Čech sem nezabloudí;).

                   Příjemné jarní či předjarní dny, ka, zamilovaná :)