Pár snímků z listopadu a začátku prosince

Zdravím vás!

Posílám pár aktuálních nebo aspoň ne příliš starých fotek. :)

https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/ZListopaduAZacatkuProsince?authuser=0&feat=directlink

Krásné předvánoční chvíle.
Za 14 dní touhle dobou budu doma!

Úryvky z deníku III.

                15. října 2013, úterý

                Příjezd do Brive? Krásné uvítání. Holky učiněné štěstí. Didier, můj budoucí tutor, velmi milý. Chová doma velbloudy. A na jaře se stěhuje na jih, kde je bude využívat k terapii. :)

                Přijela jsem bez telefonu. Ochutnávka starých dob. Chceš se s někým setkat? Nelze improvizovat. Je třeba dohodnout se předem. Přesný čas, přesné místo. A obojí je třeba dodržet, jinak se prostě s nikým nepotkáš. Chybí ti vřelé slovo od rodiny či přátel? Cítíš se sama? Věz, že bez telefonu a připojení na internet to teprve začíná být sranda. Nemůžeš se s nikým spojit. Jednoduše to nejde. Mazec.

                Mám tu před sebou pět měsíců. Není to málo. Vůbec. Stále je to ještě víc jak jednou tolik. Ale mně to připadá jako kratinká chvilka. Zvláštní.

19. října 2013, sobota

Boží den s Judit a Floe. Ráno trh, v poledne nakoupení talířů, skleniček a skříňky (můj pokoj je a nejspíš zůstane prázdný, ale už aspoň mám z čeho jíst:)) a odpo výlet do Pompadour. Venkov. Krávy. Čerstvý vítr, jedlé kaštany a jablka. Večer luxusní véča – sýry s foie gras ve fíkách. Pak film. Rain man. Romantika. Pocit, že toho štěstí je víc než mohu unést.

Děkuji.

20. října 2013, neděle

Je nádherně!!! Léto v říjnu...

Pracovní den. Po pátku jsem byla moc moc vyčerpaná, psychicky vysátá. Pocit, že tuhle práci nikdy nemůžu dělat, že mě nebudou brát ani divočáci, ani kolegové.. Pomohl deník. Vždycky si nad ním urovnám myšlenky. Získám alespoň malý odstup. Zklidním se.

Dnes jsem si v práci spravila chuť. Cítila jsem se tisíckrát líp. Schopná, nápomocná, tam, kde mám být. Radostné chvíle. Děsně se těším na další měsíce.

26.října 2013, sobota

                Mám před sebou první zcela volný víkend v Brive. Venku je božsky, listy zlátnou, ale zdaleka ne na všech stromech. Vcelku je stále ještě všude zelená záplava. Ptáci zpívají. Nádherné písně. A já venku běhám v sandálkách a tílku:). Večery trávíme na pivu na terásce před Shamrockem. Slast.

Včera procházka nad Brivem, pěšo, celý den sama. Přemýšlela jsem krom milionu věcí o tom, jak je dobře, že jsem se tady, v cizině, konečně naučila být sama. V Čechách jsem nepodnikla jediný takový výlet. Vždycky jsem čekala na někoho... Ne tak po mém návratu.

31. října 2013, ve čtvrtek

Tak jsem probděla jednu noc, no. A včera si připadala tak, jak si vždycky připadá člověk, který si nedopřál dostatek spánku. Zředěně. Lehce a těžce zároveň. Zředěně je dobrý výraz.

                Mám kolo!!!

                A poprvé jsem byla lézt. Bála jsem se, nechtělo se mi. Byla tma, nikoho tam neznám. Ble ble, ale odhodlala jsem se. A byla jsem šťastnáááá. Nezapomněla jsem to. Myslím, že Pelc by se zaradoval:). Úžasný pocit. Být na stěně ve Francii:).

3. listopadu 2013, v neděli

Dnes to v práci bylo boží. Jak jsem včera byla daleko a mimo, tak jsem se dneska cítila být hrozně příjemně IN:).

Sledování kluků při basketu, výtvarný ateliér a pak pinčes opět s klukama. Byl to jeden z mých silných pinčesových dní. Faaaaaajn:).

Den plný aktivit. Já zapojená, napojená, plná sil a energie, šťastná. Radost, radost, radost.

Jen jsem se zase přejedla. To je ta má zoufalá potřeba všechno ochutnat. Už vím, že nemusím chutnat pomerančové a meruňkové džusy. Vím také, že dvě flákoty masa denně jsou příliš. Taky už si nebudu přidávat. A – dar z nebes, nemusím všechno dojídat! Juch. To půjde, to se naučím. :)

13.listopadu 2013, středa

Tuze plné dny mám tady v Brive. Radost pohledět, požít si:).

Mám za sebou čtvrtou lekci lezení. Nechtělo se mi tam. Ale pak jsem byla šťastná, že jsem se rozhoupala a vyrazila. I na stěně se dá nalézt klid. Soustředění. Zbožňuju ten pohyb, pocit, lidi, kteří se kolem toho motají. A kolo cestou tam i zpátky.

                   15. listopadu 2013, pátek

                   Dnešek byl silný. Pochopila jsem, jak podstatné je pro mé duševní zdraví dopřávat si doušky samoty. Prostor pro knihy, hudbu, filmy, psaní. Pokud to nedělám, nežiju, zmírám. Ztrácím sebe sama.

                   20. listopadu 2013, středa

                   V práci jsem si uvědomila důležitou věc. Žádná obyčejná hra ty děti nebaví. Nesnáší pravidla. U her, natož v životě. Když se člověk soustředěně do něčeho ponoří, oni odcházejí. Není kolem toho křik a pošťuchování ? Není to zajímavé. Potřebují být kreativní. A taky jsou zvyklí na totální chaos - klid je nudí.. Hm. Kéž se naučí využívat svou energii a nápaditost k něčemu jinému než k destrukci..

                   Další postřeh - je snadné pozorovat, posuzovat, radit. Když je ale člověk aktérem, všechno to krásně vymyšlené jde stranou. Nejšťastnější jsem, když o práci s dětmi jenom přemýšlím. :)

                   23. listopadu 2013, sobota

                   Včera večer překrásný koncert v divadle. Reis Demuth Wiltgen trio. Božské chvíle. Aaaa dnes match rugby. Divnost nad divnost. A navíc, Brive prohrál.

                   Objev dne? Palačinky s cukrem a citronem. Vůbec bych neřekla, že mohou být tak moc dobré:).