Fotky z Paříže a Bruselu

Nuže, tady najdete fotky, které jsem vám slíbila:).

https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/SrpnovaPariz?authuser=0&feat=directlink

https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/ParizNaZacatkuRijna?authuser=0&feat=directlink

https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/BruselBruggy?authuser=0&feat=directlink

Buďte zdrávi,
ka

O prvním týdnu v Brive

 

Brive je náramný. Pro mě ta akorát veliký – do práce, tzn. do centra, to mám 25 minut pěšky, i tady je fajn knihovna, kavárnu jsem tu měla oblíbenou dřív, než jsem se sem stačila přestěhovat:) a venku z města jsem taky během chvilky. A hlavně, je tady pár lidí, kteří mi za ten moment, co jsem tady, dokázali vytvořit domov.

V práci jsem moc spokojená. Funguje to tu tak strašně moc jinak, až se tomu nechce věřit. Ne, že by všechno bylo pozitivní, jen je to hrozně jiné. Částečně je to logické. Je to podstatně větší organizace, s hromadou dětí, vychovatelů a jiných zaměstnanců. Co víc, nejsou tu jen imigranti, ale i děti z nefunkčních francouzských rodin, což naprosto mění celou atmosféru v domově. Přistěhovalci usilují o to, aby dostali papíry a ve Francii i po dosažení 18 let mohli zůstat. To je velká motivace a oni na sobě proto hodně pracují. Snaží se naučit jazyk, mít dobré výsledky ve škole, obecně nedělat potíže. A mladí Frantíci? Rodiče je často úplně odvrhli nebo si je berou jen sem tam na víkendy. Ale z Francie je nikdo vyhostit nemůže. Proč by se o něco měli snažit? K čemu? Proč by měli kohokoli poslouchat? A tak dělají kravál, z domova v jednom kuse utíkají, ve městě kradou. Ne všichni, ale značná část. Je těžké je zkrotit. A je ještě těžší uchránit přistěhovalce jejich vlivu.

Zkrátka, v tomto domově je život podstatně divočejší. Občas mě napadá, že jistá pravidla, která byla nastavená v Limoges, by tady nebyla na škodu. Hm. A tak se sama sebe ptám, co je pro ty děti lepší – tvrdý, nekompromisní přístup, bazírování na malichernostech a tvrdé postihy za sebemenší nepozornost, nedejbože chybu, nebo přístup, který je láskyplný, lidský, ale místy nedůsledný a až moc liberální? Myslím, že správná cesta je někde uprostřed.

Jsem zabydlená. Pokojík je celkem velký a příjemně prázdný. Mám tu jen malinko věcí a nehodlám si tady toho moc pořizovat. S málem se dá žít. Víc než dobře. Jako bych byla, nelpějíc na věcech, svobodnější.

Jinak už jsem tu několikrát byla na kurzech tance. Salsa a bachata. Vtipná atmosféra. Plná tělocvična lidí, z nichž většina je „na lovu“. Pánové, kteří zapáleně kroutí zadky. A dámy, které i ve svých čtyřiceti letech hrozně moc chtějí vypadat na dvacet. V pátek jsme si udělaly dámský večírek. S vínem, ciderem, hromadou čokolády a maskami na obličeji. V sobotu dopoledne jsme byli na trhu. Zrovinka otevřeli nově zrekonstruované tržiště, takže jsme ho museli prozkoumat. Příjemný prostor a spooooousta děsně dobrého jídla a pití. Tak štiplavý kozí sýr jste nikdy nejedli! A zdejší specialita – kachní játra, ve fíku či jiném sušeném ovoci – delikatesa!

Zítra se půjdu ptát na podmínky registrace ve zdejším horolezeckém klubu. Taky se chci pozeptat, jak se to tu má s divadlem a koncerty. Nu a jinak to vidíme na kolo, výlety do kouzelných malých městeček a vesnic v nedalekém okolí, společné hudební, filmové a gurmánské večery, a na pívo v další z typicky francouzských irských hospod. Je dobře.

Ka žije! :)

Moc Vás zdravím z jihozápadu!

Jsem přestěhovaná, mám za sebou první den v práci, konečně jsem dospala svůj spánkový deficit, od včerejška mám znovu telefon a od dnešního rána přístup na net. Nádhera. :)
Něco víc k mému novému zdejšímu bytí pošlu brzy, zatím posílám cyklus fotek z mého výletu do Brive a jeho okolí, který jsem podnikla před dvěma týdny.

https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/BrivePodruhe2013?authuser=0&feat=directlink

Těšte se taky na fotky z Paříže a Bruselu :).

Příjemné podzimní dny,
ka

Jeden příběh končí, druhý začíná

          Minulý pátek jsem si po dalším z mnoha naprosto zbytečných konfliktů uvědomila několik důležitých věcí. Předně, že konflikty neustanou a že se tu atmosféra nezlepší. Šéfová je člověk, se kterým přes všechnu mou snahu prostě nelze vyjít. Co bylo možná důležitější, přiznala jsem si, jak moc jsem pohodlná. Byla jsem ochotná snášet naprosto nemístné chování, protože jsem tu měla luxusní pokojík, jedla skvělé jídlo a měla hodně svobody, co se týče přípravy mého hudebního ateliéru. Děs. A nakonec, pochopila jsem, že můj odchod je jen otázkou času.

Finální impuls přišel, když mi zamítli mou žádost o změnu pracovní doby (nechtěla jsem více pracovat dva víkendy ze tří, ale pouze jeden a nechtěla jsem s kluky zůstávat sama v noci o víkendech).

         Nuže, včera odpoledne jsem oznámila, že končím. Obešlo se to bez křiku a vydírání, došlo jen na pokrytecké řeči (Mně bylo řečeno, že je škoda, že odcházím. Klukům, že jsem nepracovala dobře a proto se mnou oni ukončili spolupráci.), což je v podstatě v tomto domě to nejmenší zlo.

           Ještě dnes odpoledne visela ve vzduchu otázka, zda budu moci zůstat ve Francii (a najde se pro mě místo v jiné organizaci) nebo zda se budu muset vrátit do Čech. Přála jsem si zůstat. A v ideálním případě se přestěhovat do městečka Brive, které jsem si zamilovala a kde mám své blízké duše, Judit a Zetu. Šance pro takový scénář však byla mizivá. Vlastně mi bylo několikrát vysvětleno, že přestěhování do Brive prostě a jednoduše není možné.

         Před hodinkou mi volala holčina z koordinující organizace, že pro mě má dobré zprávy. 14. října nastupuji v dětském domově v Brive la Gaillarde. Neboli, naše přání mají ohromnou sílu. Ohromnou a mnohem větší.

            Mám před sebou víc jak týden volna. Nádhera. Zítra bych se měla potkat s holkami z Čech, které tu studují, pak mě čeká několik krásných dní v Paříži, potom nejspíš pár dní na Západě v okolí Bordeaux, La Rochelle,.. Nevím, uvidím. Spadla ze mě veliká tíha. Těžko popsat úlevu, kterou cítím. Krásně je na světě.