Hudba, která letí ve Francii

                   Tentokrát mám pro Vás několikero hudebních ukázek. Neboť mé zdejší bytí tu není jenom o slovech a pěkných obrázcích. Hudba, kterou si tu můžete poslechnout, je zde střední proud. :). Je toho plná televize, rádia pro mladé, vítají vás s tím v obchodech. Např. v mé práci před tím opravdu nemohu utéct, což jsem si ze začátku z celého srdce přála. Ale, jak známo, člověk je schopen zvyknout si na všechno. A já se teď občas sama sobě směju, když se přistihnu, jak si spokojeně prozpěvuju skladbu, která mi ze začátku příšerně lezla krkem.

                   Začneme skladbou Pharella Williamse, která se jmenuje Happy. Jeden ze střípků americké kultury, která je tady, zdá se mi, ještě oblíbenější než v Čechách.

https://www.youtube.com/watch?v=y6Sxv-sUYtM

                   Maitre Gims. Momentálně jeden z nejoblíbenějších francouzských zpěváků-rapperů. Mám tu pro Vás hned několikero jeho počinů. Všechny měly ohromný úspěch a v rádiu jste je během jednoho večera mohli slyšet klidně pětkrát, šestkrát. Hip-hop, popově laděný.

Maitre Gims, J’m tire                                          

https://www.youtube.com/watch?v=F_rEHfLgdcY

Maitre Gims, Changer

https://www.youtube.com/watch?v=ar8zt45bN14

Maitre Gims, Bella

https://www.youtube.com/watch?v=rMltoD1jCGI

                   Nyní pár hitů od Belgičana s Rwandskými předky, který si říká Stromae. Jeho hudba je také někde na cestě mezi hip-hopem a současným popem. Píše zajímavý texty. O tom, že dnes lidi sice vědí, jak dělat děti, ale už neví, jak se o ně postarat. Nebo třeba o tom, jak jdou lidé ze vztahu do vztahu, aniž by věděli, co hledají a aniž by to mohli najít.

Stromae – Papaoutai

https://www.youtube.com/watch?v=oiKj0Z_Xnjc

Stromae – Tous Les Memes

https://www.youtube.com/watch?v=CAMWdvo71ls

 

Stromae – Formidable

https://www.youtube.com/watch?v=S_xH7noaqTA

                     Dalších pár soust z Ameriky. Protože Amerika je pro spoustu lidí (a mladých lidí především) pořád ještě zemí vysněnou, zemí splněných přání a také jediným leadrem, který je hodný následování.

Robin Thicke – Blurred Lines

https://www.youtube.com/watch?v=RA01pdI0jng

Lorde – Royals

https://www.youtube.com/watch?v=nlcIKh6sBtc

Miley Cyrus – Wrecking  ball                            

https://www.youtube.com/watch?v=My2FRPA3Gf8

Bruno Mars – Treasure                                      

https://www.youtube.com/watch?v=nPvuNsRccVw

Pink – True Love                                                   

https://www.youtube.com/watch?v=zsmUOdmm02A

Naughty Boy – La la la                                         

https://www.youtube.com/watch?v=3O1_3zBUKM8

 

                     Na závěr, pár kousků z ještě střednějšího středního proudu.

Zaz, energická mladá holka, která zazářila krom jiného i v Čechách v Ostravě. Tuším, že předloni. Můj šálek kávy to není, ale proti gustu... Zpívá francouzský chanson v moderním, popovém hávu. Píseň, kterou vám tu předkládám, už je pár let stará. Je to právě ona, která ji proslavila. Jmenuje se Je veux.           

https://www.youtube.com/watch?v=Tm88QAI8I5A

A pak, nejslavnější hudební osobnosti, které nemohou chybět v žádném opravdu velkém francouzském zábavném pořadu? Johny Hallyday a Celine Dion. :)))) K Johnymu se váže vtipná historka. V 60. letech Johny vystoupil v Liberci. Ano, i v Čechách byl slavný. Na jeho koncertě fanoušci v zápalu nadšení vytrhali z betonu lavičky v letním kině. To kino už se z toho nevzpamatovalo, pomalu se ztrácí v houštinách. Ovšem Johny žije a zpívá dál:).

Johny a Celline, 2005. Poprvé zpívali spolu. Vřele doporučuju. Je to strašný:).

https://www.youtube.com/watch?v=LqvZKo5sHAQ

O mém šíleném prosinci

                   Od poloviny prosince do 5. ledna jsem byla na cestách. V Chambonu – na střednědobém semináři pro dobrovolníky, kteří ve Francii zůstávají déle než 6 měsíců, v Pyrenejích, v Čechách – a to konkrétně v Liberci, Praze a Jihlavě. Z toho všeho se do velké míry ještě dnes léčím. Přeháním. Ačkoli, ne tak docela:).

                   Trpím chorobou, kterou sama pro sebe nazývám životní gurmánství. Jistě znáte ten roztomilý paradox, že labužníka, který si potrpí na kvalitu podávaného jídla, v Čechách nazýváme gurmánem, zatímco ve Francii totéž slovo znamená „jedlík“. Ten, který si v jídle libuje, ale tak trochu nezná míru a jí prostě strašně moc (pozn. ve Francii se labužník řekne „gourmet“, čti gurmet). Nuže, já občas podléhám životnímu gurmanství ve francouzském smyslu slova. Mám potřebu všechno okusit, vyzkoušet, využít každou životní příležitost. Občas pak zapomínám nejen na své nejbližší, ale hlavně sama na sebe. A to není fajn.

                   Abych si uvědomila, jak moc to umí být kontraproduktivní, neboli mě samé nesvědčící, dovedlo mě to až do Pyrenejí. Trávila jsem tam štědrý den s dvěma vychovateli a 11 dětmi, kteří nemohli Vánoce trávit u svých rodin. Nebylo to špatné, vůbec, ale mně bylo smutno. Cítila jsem, že mé místo v té chvíli bylo doma, ne v Pyrenejích. Nu. Potřebovala jsem lekci.

                   O to intenzivnější pak ale byly chvíle v Čechách. Řada nádherných setkání, cukroví, český chleba, spousta silných rozhovorů a praní s přáteli... Díky všem, kteří si ve svém našvihaném programu (protože nejen já jsem na tomhle světě uhnaný blázen:)) našli skulinu, aby se se mnou mohli potkat. Slibuju, že příště zase přivezu foie gras, husí (ano, spletla jsem se, o kanibalismus nešlo..:)) játra :).

                   Po návratu přišly dny výrazně klidnější. S přáteli jsme se všichni sešli až v sobotu večer. Ještě v pátek na můj pivní návrh krom jednoho kamaráda všichni odpověděli, že jsou naprosto hotoví a že tedy moc děkují za prima nápad, ale že se nehnou z domu. Poměrně hodně jsem byla sama. Často jen já, můj obří šálek čaje a hudba. Kouzelné momenty, léčivé.

                   Nu a teď se zvolna všechno vrací do normálu. Na dnešek jsem spala jako dřevo krásných 10 hodin, ale jinak mi stačí mých tradičních 7-8. V práci už nejsem tak vykulená jako první dva dny a fránina konečně za něco stojí. Mám za sebou svou povinnou vídeňskou kávu s ohromnou porcí šlehačky, dvakrát už jsem byla pozdravit jezero. Jsem spokojená a cítím se tu doma.

                Moc vás všechny zdravím, za české chvíle ještě jednou díky a do nového roku jen to nejvíc nejlepší. Příště to tady v blogu vidím na hudební okénko. Těšte se.