..haha, posílám pár zápisků z přelomu června a července a fotky ze srpnového semináře. Že je září? Neva, dostanu se k němu.. Aspoň se budete mít na co těšit:).
26. června
Nu. Jsou
chvíle vítězné, jsou chvíle sedlácké u chlumce. Žádná novinka. Ale žít ty druhé
je těžký. Vždycky znova. Potřebuju změnit úhel pohledu. Prohrát znamená druhému
dát příležitost vyhrát. Okusit malou euforii z malého vítězství. Vždyť je
to super, že každý umí jen něco – což znamená, že toho taky spoustu neumí...
Příležitost pro každého.
27. června
Poprvé jsem
plakala. Ne, proto, že bych si připadala osamělá, to nejsem. Připadala jsem si
jen zoufale neschopná. Vstala jsem a šla dolů do obýváku, kde u televize seděl jeden
z našich kluků. Šli jsme běhat. Běhala
jsem poprvé s někým. A hned s fotbalistou a navíc černochem! :D.
Běžel vzorně pomalu a pořád se ptal, jestli nejsem unavená. Byla jsem, děsně. Ale
bylo to skvělý:). Nádherný obrat. Cítím se o tisíc procent líp.
4. července
Dnes ráno jsem
opět byla běhat. Poprvé 4 kolečka. Úžasný pocit. A vprostřed běhání mladý muž, který mi
zatleskal se slovy bravo. Tohle je tu opravdu jiné. Lidé spolu mluví. Na ulici,
v supermarketu (šéfovou tam před nedávnem oslovil muž, jestli by mu
neporadila, co jíst, aby zhubl). To se v Čechách nedělá.
Dopoledne
bazén. 20 kousků. Ohromná radost z vody. Kluci leniví a srandovně zmrzlí.
6. července
Rozhovor
o brýlích a čočkách. 30Euro v optice jen za změření očí. Šílenství. Na
prohlídku u očaře se čeká půl roku. Je jich málo. A pochopitelně i čočky jsou nesmyslně
drahé.
Něco víc k cenám.
Nový potah na staré vyřezávané křeslo – cca 530 Euro. Každá práce, která
vyžaduje hodně času, je ve Francii extrémně drahá. Čalounění nebo loupání
ořechů, je to jedno, cena u obojího je přemrštěná.
„Výlet“ do
sběrny odpadu. Doplnění obrázku o francouzském přístupu ke spotřební m věcem.
Opravit starou věc? Zbytečně drahé, lepší je koupit to rovnou celé nové.
Hromady odpadu – často věci plně funkční. V noci se tak kontejnery plní lidmi,
kteří hledají, co se z vyhozených věcí dá ještě použít. Vyhazování trávy.
Copak tu není potřeba seno? Smutný obrázek. Ještě smutnější je ovšem fakt, že u
nás je trend jestli ne stejný, tak velmi podobný.
12.července
Kouzelný večer.
Završila jsem svou třídenní očistu, po včerejším půstu jsem dnes opět jedla jen
ovoce a zeleninu. Není to důležité jen pro mé tělo, které se snad konečně
vzpamatovalo z těch mých prvních tří týdnů tady. Je to důležité pro mou
psychickou rovnováhu. Dokázala jsem vydržet, dodržet své předsevzetí. Přesně
tak, jak jsem chtěla. Fajn pocit.
Přišel
mi první dopis z Čech, Péťo, děkuju moc. Takže jsem si na zahradě nejdřív
přečetla jej a pak jsem si otevřela svou první knížku vypůjčenou ve zdejší
knihovně. Malý princ. V originále, jupijou:). Nad hlavou mi zpívali ptáci,
poblíž ležel kocour Miro, má spřízněná duše (učím se žít se zvířaty, dosud jsem
neměla to štěstí a dělá mi to tuze dobře), a na stolku stála utržená růže,
která mě dnes k sobě zavolala na cestě domů z města. Krásné momenty.
A radost převeliká, protože jsem rozuměla textu, který jsem měla před sebou.
Znám to, jasný, spousta slov a gramatických jevů mě míjela, jasný. Ale spoustě věcem
jsem rozuměla. Prostě další velké-malé vítězství.
Sepsala jsem
si seznam jídel, které jim tu za těch následujících 9 měsíců hodlám uvařit.
Budu mít co dělat, je to dlouuuuhatánský seznam:).
Slíbený odkaz na fotky:) :
https://picasaweb.google.com/117639648249104733382/Sommieres?authuser=0&feat=directlink
Přeji krásně barevný podzim.
Žádné komentáře:
Okomentovat