O návratech

3. srpna jsme se spolupracantem odvezli kluky na workkempy a já den poté vyrazila do Čech. Skvělá destinace pro letní dovču, vřele doporučuji! :) Do Limoges jsem se vrátila včera večer. Zítra ráno opět odjíždím – na jih, na setkání všech nových dobrovolníků ve Francii.

                 V Čechách bylo božsky. Moc děkuji za všechna setkání a velmi se omlouvám té hoře lidí, které jsem se nestačila věnovat. Promiňte mi také, že jsem zcela pustila z hlavy kalendář a nepopřála tak tátovi, Zuzkám, Klárkám, Alenkám, Hanulinám, a Peťám k svátku. Kaju se. Ale já to hlavové prázdno opravdu potřebovala jak sůl.

                Tady hned po návratu pokračuje válka světů. Tentokrát nejde o výchovné principy (kluci ještě vyjma jednoho nepřijeli, tak není koho vychovávat), ale o v podstatě všechno ostatní. Trochu přeháním – ale ne moc. Abych byla konkrétnější, bez ohledu na naši předchozí dohodu mi přestěhovali věci do jiného pokoje. Beze mě, bez mého vědomí a v situaci, kdy to ani trochu nebylo nezbytné. Krom toho, ten nový pokoj je plný jejich věcí, nemám od něj klíč, věci stěhoval jeden z kluků atd. Dovolila jsem si zaprotestovat – samotný přesun věcí pro mě není nepřekonatelný problém, ale v souvislosti s tím, že se po mě chce, aby vše bylo dopředu avizované a abych dodržovala naše dohody, mi připadalo důležité poukázat na to, že daná pravidla by měla platit pro obě strany. Odpovědí byl, jak jinak, útok. To já jim přidělala práci, protože to museli dělat oni, slíbila jsem něco, co jsem nedodržela.. Ani jedno není pravda, ale dokázat to nemám čím, protože jsme před mým odjezdem všechno řešili ústně..

                Hm. Včera jsem měla zlost a dnes v poledne po prvních mailech ještě větší. Teď, když čekám na hádku z očí do očí (kvůli které jsem jen tak mimochodem musela zůstat doma, ačkoli jsem původně měla jet na výlet se spolupracantem a tím jedním klučinou), se tomu začínám smát. Jsou lidé, kteří prostě chyby NIKDY nedělají a jiní lidé, kteří je dělají pořád. Jak prosté. :).

                Před pár týdny mi tu vyčetli nedochvilnost (ve chvíli, kdy jsem nevěděla, že musím být dochvilná). Momentálně na ně čekám bez pár minutek hodinu a půl, jakoby se nechumelilo.

                Místo ve tři hodiny ráčili přijít v pět. Omluva žádná. Následná debata netrvala zvlášť dlouho, možná 10 minut? Hlavou mi běželo, že je škoda, že se neumím lépe hádat..  A posléze, že by to stejně ničemu nepomohlo. Jsou pře, ve kterých nejde o vyjasnění nedorozumění, ani o změření sil, ale jen a pouze o usvědčení a alespoň slovní ztrestání druhého za vše, co udělal i neudělal.. Znovu jsem si slíbila, že se nenechám ušlapat, že tady ten boj nevzdám. Není špatné ostřit si hrany o takového protivníka. Jestli to tu ustojím, do Čech se místo mě vrátí Káča, která bude naprosto neprůstřelná:).

                Stačí. Příště snad veseleji. Opatrujte se, k