Stále ve Francii, aneb pár řádků z Meyrignacu

                   Holahej, hlásí se Káča, co psát nezapomněla, ale k činu se dlouho dobu nepřiměla. :). Zdravím Vás stále ještě z Francie. Tentokrát z divokého venkova, ukrytého uprostřed kopců a lesů regionu Correze. S Judit tu trávíme léto v kempu. Jako paní správcové. Neboli, ano, můj projekt v Providence skočil. Už na konci dubna. A s ním i má Evropská dobrovolná služba. Po deseti měsících! Hm. Nevěřila bych, že se toho člověk za tak krátkou dobu může naučit tolik. Sám o sobě, o nové zemi, kultuře, lidech, kteří ho obklopovali či obklopují:).

        Následovala bláznivá cesta autem do Maďarska, Čech a zpátky. (Tou dobou jsem ještě neřídila, takže to celé odřídila Judit. Skoro 5 000 km. Haha:)) Pak dva týdny papírování, to když jsem psala několik závěrečných zpráv pro zhodnocení a naprosté ukončení EDS. Tři týdny v Domově důchodců, kde jsem se na chvíli opět stala dobrovolnicí. A během kterých jsem se konečně naučila - po osmi letech s řidičským průkazem v kapse – řídit. Onen Domov se totiž nachází cca 30 km z Brive a veřejná doprava tam prakticky neexistuje. Mno, neobešlo se to zcela bez problémů, ale naučila jsem se jezdit s MINIBUSEM pro 8 lidí, prosím! :)))

       V mezičase jsme s Judit stihly ještě pětidenní putování po Svatojakubské cestě na trase Veix-Martel. 120 km. Za teplot vysoko nad 30 stupňů. Boží! .. S Judit máme rády velké výzvy..  Především jsme ale mohly několik dní ťapat v překrásné přírodě, odstřihnuty od světa. Není lepšího odpočinku.

         Aaaaa jak to máme s kempem? Tady v Meyrignacu na konci francouzského světa jsme od 23. června. Máme za sebou počáteční několikadenní úklid, první období zimy a dešťů (během kterého jsme krom jiného poprvé úspěšně zažehly oheň v našem krbu – a to bez asistence jediného muže!! :)), učíme se vařit, přijímat klienty, vyměňovat jim žárovky a řešit rozbité lampy. S pomocí domorodců jsme postavili tipi, brzy budeme stavět jurtu, plánujeme české, maďarské a jiné tradiční večírky. Ode dneška znovu začínáme se sportem, Judit s během, já s plaváním v našem jezeře. Prodáváme pohledy, domácí marmeládu, připravujeme hodobóžové snídaně. A sem tam si jen hovíme na naší terásce a pozorujeme tu zeleň a modř všude kolem nás. Posloucháme zpěv ptáků. Chodíme na houby. Skládáme puzzle, když je venku tak, že opravdu není radno opouštět naši milou rozmilou dřevěnou chalupu plnou zvířectva těch nejrozličnějších druhů. Studujeme fráninu, hovoříme o bytí a trochu o nebytí, a zvolna se začínáme připravovat na podzim. Čeká nás hledání bydlení, práce a návrat do studia. Mě v Čechách, Judit tady ve Francii. Bude to smršťové období, takže čerpáme síly. Nemohly jsme si proto vybrat lepší místo.. Tady totiž i déšť duši dělá dobře.

Zajímá-li Vás web našeho kempu, podívejte se sem:

http://www.campingdeletang.sitew.com/#Accueil.A

Francouzsky nemluvící jistě ocení alespoň pár fotek:).

                  

Přeji Vám krásné letní chvíle,

ka