Jak že se to má s tou francouzskou kuchyní

Neptejte se mě prosím na žáby a šneky. Ještě jsem s nimi neměla tu čest. Až to přijde, dám vám vědět.

 Nuže. Chtěla bych vyvrátit mýtus, že francouzská kuchyně je fantastická vždy a za všech okolností. Ne. I tady člověk sem tam narazí na téměř nejedlé jídlo mdlé chuti, nebo na jídlo jedlé, ovšem žaludku nesvědčící. Faktem ale je, že pravděpodobnost, že se vám to tu stane, je mnohem nižší než v Čechách.

Francouzi si potrpí na kvalitu. Obecně se to má tak, že to, co zde patří k nejlevnějším a nejméně kvalitním produktům, by u nás bylo hodnoceno jako produkt kvality střední nebo dokonce vyšší. Rajčata tu tak například - na rozdíl od rajčat koupených v Čechách v Tescu - mají chuť.

Zajímavá je pestrost zdejšího stravování. Jí se tu ohromné množství zeleniny, ovoce, ořechů a semen, výrazně víc druhů masa (včetně koniny nebo žraloka), ryb a mořských plodů. Francouzi s jistou dávkou nepřehlédnutelné hrdosti říkají, že sýrů prý ve Francii existuje na 365 druhů. Co ale nejvíc ocení mlaďoši, se kterými pracuju? Brambůrky, čokoládu, gumové medvědy a kolu. Jisté věci jsou podle všeho stejné ve Francii jako v  Čechách.

Pár poznámek ke zdejšímu stolování. Večeře není jen obyčejným jídlem, je především možností pro setkání celé rodiny. Momentem, kdy si všichni mohou povyprávět o uplynulém dni, a předestřít, co se bude odehrávat ve dnech příštích. Je to pokaždé malá slavnost. Lidé na sebe s večeří čekají - i když večeře trvá tak 45 min, hodinu nebo i déle, začínají jíst klidně až v devět hodin večer. Jen aby, pokud to jen trochu jde, nikdo nechyběl. Nemá to mnoho společného s v Čechách častým „kdo si co najde, to má“.

Při slavnostních příležitostech může oběd či večeře trvat zcela vážně i několik (třeba pět) hodin. Už jsem měla to štěstí. Se všemi jejich chody, několikerým vínem (protože ke každému jídlu se hodí jiné..), a panáky na úvod i na závěr to šlo více než snadno.

Moc příjemné je, že na stole je vždy k dispozici voda a chléb. A co se jinak podává? Každý špatný průvodce vám podá vyčerpávající výčet alespoň malé části francouzského kulinářského umění. Mě okouzlilo maso na tisíceré způsoby, často doprovázené jen zeleninou. Zamilovala jsem si tarty, quishe (obojí jsou zapékané slané koláče se zeleninou, např. slaninou a smetanou). Pro mě neopomenutelné jsou pak desítky jejich výtečných dezertů. Dorty, koláče, krumbly, makronky, ochucené pěny a tvarohy. Velmi jsem si oblíbila palačinky, wafle (ha, Vášo:)), a samozřejmě creme brullee.

 Velkou tradici tu má nakupování na trzích. I v Čechách se tahle tradice s nástupem farmářských trhů začíná vracet. Ve Francii se na trhu kupuje ovoce, zelenina, ale třeba i prvotřídní uzeniny nebo sýr přímo od farmáře. Řada Francouzů má své osvědčené prodávající. Chodí k nim pravidelně nejen pro jejich zboží, často ale i jen pro přátelské poklábosení nebo pro radu.  I na francouzském trhu ale narazíte na šejdíře, kteří jednoduše nakoupí ovoce a zeleninu v makru (zde Metro) a pak to vydávají za „své zboží“. Jak takové podvodníky poznáte? Jejich nabídka je zpravidla až příliš široká. Skuteční zemědělci (farmáři) jsou ti, co nabízí jen malé množství produktů a navíc produktů sezónních.

Celkově se ve francouzských supermarketech víc a víc pořizují jen základní potraviny, pro maso se chodí do řeznictví, pro sýry do sýrařského obchodu, pro pečivo do pekařství, pro zeleninu na trh.

Francouzské restaurace jsou pro mě vždycky zážitkové. Ke stolu vás pokaždé uvede číšník, voda zdarma je samozřejmostí, ochota personálu ve většině případů taky. Jídlo bývá výtečné, ceny pestré. Zvlášť v neděli večer je jídlo v restauraci opravdu drahou srandou. Ale i zde existují drobné bagetárny, kebabárny, bufety a kavárny, kde pořídíte něco na zub za podstatně příznivějších cenových podmínek.

Když se nějakého Francouze zeptáte, jestli by si dokázal představit život v jiné zemi, většinou vám odpoví: „Proč? Tady je všechno. Velká města i krásná příroda, hory i moře, skvělé jídlo a pití. Nepotřebuju nic jiného.“

Oni možná ne, ale já mám nadevše ráda naše pivo, dobré české bílé víno (zde piju vesměs výhradně červené), náš chleba, poctivé knedlo vepřo zelo, ...

Už je to tak. Začínám se těšit na Vánoce a cestu domů:).